Nepříjemná zpráva během cesty

               Naše auto vyrazilo z Prahy v jedenáct hodin v obsazení Markéta s Chuckie (závodnice), Míša a Arnika (závodnice), Jirka (divák, řidič, sponzor :)) a já s Chase (diváci). Na hlavním nádraží jsme měli vyzvednout Markétu s Chuckie, které měly tou dobou za sebou už cestu vlakem z Olomouce. Centrum Prahy ale bylo pro auta hrozně ucpané, a tak nakonec Markétu vyzvedla na nádraží jen Míša a všichni jsme se sešli u metra na Vyšehradě. Nálada byla výborná a my se nadšeně vydali na cestu. Ta ubíhala jako po másle, na hranicích žádné kontroly, na dálnicích žádné bloudění, psi i lidi v pohodě.
    
Rána jako z děla však přišla kousek před Frankfurten v podobě telefonu. Volá Kuba, že se jim rozbilo auto a do Holandska nedorazí ani on, ani Alena ani Pavel. Tak to nás teda nikoho opravdu ani ve snu nenapadlo. Nálada rázem poklesla pod bod mrazu. Těšili jsme se na společné zážitky, společné hecování, popichování i podporu a teď abychom si vystačili sami. S holkama už dál moc nebyla řeč. Vymýšleli jsme, jestli bychom přeci jen nemohli vzít alespoň někoho k nám do auta nebo udělat pendla, ale všechny varianty se ukazovaly dost nereálné. Tak jsme osiřeli a do světa museli vyrazit sami :( .
Na místo jsme dojeli asi kolem deváté večer a po postavení stanů a krátké prohlídce okolí si šli celkem brzy lehnout.

Sobota - ideální podmínky

                V sobotu ráno jsme se probudili do nádherného dne. Slunce svítilo, vítr nefoukal, počasí slibovalo ideální podmínky. První den se závodilo v kategorii štěňata (3-9 měsíců) mladí psi (9-18 měsíců), veteráni (psi starší 8 roků), bonsai (dospělí psi do 38cm) a předzačátečníků ve freestylu a minidistanc, a psi ve skoku do dálky do vody. Naše holky se ničeho z toho neúčastnily, takže nervozita zatím moc nehrozila a mohli jsme si dne užívat v klidu jako diváci. Areál v Sevenum nabízí opravdu skvělé možnosti. Dvě velká hriště na závodění, kantýnu v kryté hale a místo na camping, na které navazují louky a pole na venčení psů. Z druhé, příjezdové strany je velká veterinární klinika.

Pestrá paleta psů i výkonů

               Soutěžit se začalo na obou hřištích najednou v minidistanc, pak pokračovaly už jen na jednom hřišti první kola freestylu. V kategorii štěňat jsme viděli spíše jen hru s nimi. V mladých psech však bylo možné vidět již opravdu dobré výkony, které byly samozřejmě limitovány jejich mládím a tudíž ohledem na jejich zdraví. Vysoké skoky, stejně jako odrazy od těla jsou v této kategorii zakázané, i tak je ale vidět, že se máme příští rok na co těšit a že roste silná konkurence.
Kategorie bonsai, která nebyla početná, ale divácky asi nejzajímavější, byla jasným příkladem toho, že frisbee jde hrát opravdu s každým psem, kterého to baví. Byl tu totiž i jeden drsnosrstý jezevčík a vůbec se za své výkony nemusel stydět :-).

Nejpočetnější byla kategorie předzačátečníků zastoupená asi nejvíce Holanďany, zvláště pak klubem, jehož členové byli oblečeni do nepřehlédnutelných světle zelených triček. Jejich psi se také nejvíc pokoušeli narušit pravidlo, že frisbee dělají převážně border collie a australáci (Pavle a Andreo, boxer tu ale nebyl ani jeden, s tím tu čekají stále ještě na vás!) Také na nich bylo vidět, že je to sport hlavně pro zábavu a že má smysl ho dělat i se psy, kteří asi na špičkovou úroveň mít nebudou, ale které to „prostě baví“.

Koupel na závěr

               Po přestávce pokračovalo druhé kolo a skok do vody. Při skoku do vody se našli i takoví psi, se kterými jejich páníčkové účast v soutěži zjevně vůbec nekonzultovali a kteří se nad tím, co se po nich chce, vůbec nadšeně netvářili. Někteří z nich je pak převezli tím, že doskočili nejdřív na břeh postraně a teprve odtud si doplavali pro aport. Večer bylo vyhlášení sobotních vítězů a grilování.

Neděle se týkala i nás

               V neděli, která byla hlavním soutěžním dnem, startovaly kategorie začátečníků, pokročilých a tzv. super open, kategorie, která byla zároveň kvalifikací pro Mistrovství světa v USA. Markéta s Míšou se přihlásily do kategorie začátečníků. Počasí nebylo nic moc. Poprchávalo a foukalo, což nervozity, přestože jsme se přijeli hlavně podívat, moc neubralo.

Začínalo se opět minidistanc. V pořadí jedenáctá šla na start Markéta. Chuckie běhala skvěle, ale ne všechny Marketiny hody byly ideální. Míša nastupovala jako osmnáctá. Arnika se moc snažila, ale jednou ji zradila mokrá tráva a jednou Míša špatně hodila. I tak ale naházely hodně dobrých 15 bodů. Na druhém hřišti už mezitím začalo první kolo freestylu. Nezbývalo tedy moc času nazbyt. Výkony ostatních ukazovaly, že kategorie začátečníků je pro holky celkem přiměřená. Markétu na začátku provázela maličko smůla. Nejprve ji z hřiště odvolali, protože měl soutěžit někdo jiný, ten ale nakonec stejně nenastoupil, a pak jí pustili jinou hudbu. Markéta ani Chuckie se tím ale nenechali znervóznit (klobouk dolů) a napotřetí to konečně vyšlo.

Míša předvedla také slušný výkon. Dva body jí ale spravedlivě rozhodčí strhli za špatný dopad, když se Arnika snažila chytit ne moc povedený hod. Naštěstí se to podruhé už neopakovalo. Po začátečnících závodili pokročilí a super open, kde se již opravdu bylo na co koukat. Po přestávce pokračovaly všechny kategorie z dopoledne druhým kolem freestylu a oba naše týmy v něm svoje výkony potvrdily. Podrobné výsledky nebudu vypisovat, ty jsou ke zkouknutí na internetu např. na stránkach DiscDog klubu ČR.

Celkově jsou na špici Němci (v čele se Sabinou, Markusem a jejich „žáky“) a pak Holanďani, ale na paty jim brzy začnou šlapat Poláci (Darek se umístil 3. už teď). Náš cíl načerpat zkušenosti se splnil a ani za své výkony se holky vůbec nemusí stydět. Míša skončila 10. a Markéta 17. Moc jim gratuluju !!!

Dog frisbee se v Evropě teprve rozvíjí, ale jak je vidět vzhledem k výkonům na Mistrovství Evropy v minulém roce, rozvíjí se opravdu hodně rychle. U nás už si stačilo své příznivce taky získat.

Tak za rok s opraveným autem vzhůru do boje a mezitím - hodně zábavy.